A PHP Error was encountered

Severity: Notice

Message: Trying to get property of non-object

Filename: libraries/MY_Controller.php

Line Number: 24

KOLÍBAL V DYNAMU — Dynamo design

KOLÍBAL V DYNAMU

Dovolujeme si vás pozvat na výstavu objektů Stanislava Kolíbala.

 

KOLÍBAL V DYNAMU

20/6/2011–30/8/2011

 

Dynamo design, Osadní 35, Praha 7

 

Budete moci zhlédnout unikátní instalaci objektu Stavba č. XV z roku 1992 v exteriéru a další autorova díla z posledního období.

 

Otevřeno pondělí až pátek od 10.00 do 18.00 hodin, vstup volný.

 

 

Černá a bílá barva nejsou barvami v pravém smyslu slova. Jsou nebarvami. Černá a bílá provází dílo Stanislava Kolíbala od 60. let až do současnosti. S černou a bílou se také setkáme na Kolíbalově výstavě v prostorách studia Dynamo design. Na výstavě umělce, který je a není sochařem, umělce, který se vyjadřuje abstraktními geometrickými formami v ploše a v prostoru, ale není abstraktním geometristou. Umělce, který překročil a překračuje svým dílem jak vymezující pojmy, tak české tradice i hranice.

 

Stanislav Kolíbal se narodil 11. prosince 1925 v Orlové na Těšínsku. Již v době gymnaziálních studií ho pohltil všestranný zájem o umění, který vyústil ve studia grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1945–1950) a scénografie na Divadelní fakultě Akademie múzických uměmí v Praze (1951–1954). Od 50. let se systematicky věnuje sochařství. Zásadní zlom v Kolíbalově výtvarném myšlení nastal koncem 50. let po seznámení se s díly takových umělců, jakými byli Alexander Calder a Isamo Noguchi. Kolíbal od té doby zcela originálním způsobem propojuje formální aspekty sochařství a práce s prostorem s významovými aspekty díla. Používá geometrizující a abstrahující formy a zcela  po svém se postupně dotýkal aktuální problematiky minimalismu, instalace, hnutí arte povera, konstrukce a dekonstrukce či nejnověji neomodernismu. Zprvu ho zajímala nestabilita a labilita, později tématizoval své práce otázkami času, trvání a zániku. Od druhé poloviny 60. let bylo Kolíbalovo dílo zařazováno na mezinárodní expozice světového umění, jakými byli Sculpture from Twenty Nations v Guggenheimově muzeu v New Yorku (1967) nebo Between Man and Matter v Tokiu (1970). Samostatně vystavuje od 60. let v západní Evopě a v 70. a 80. let měl pět osobních výstav v New Yorku.

 

Jistá proměna Kolíbalova díla nastala po umělcově pobytu v západním Berlíně v roce 1988, kam se dostal na základě prestižního stipendia Německé akademie (DAAD). V kontaku s každodenní realitou svobodného světa začal Kolíbal promýšlet svým dílem otázky souladu a nesouladu. Přimkl se výrazněji k jazyku geometrie, který je mu však prostředkem k vyjádření základních principů naší existence. V té době proběhlo také důležité, i když relativně krátké, Kolíbalovo pedagogické působení na pražské Akademii výtvarných umění v létech 1990 až 1993. Podstatný byl i pracovní pobyt v Calderově ateliéru v Saché na Loiře v roce 1992. Bilanční retrospektivu v pražské Národní galerii měl Kolíbal v roce 1997, roku 2000 v hamburských Deichtorhallen zase představil největší soubor svých Staveb, dřevěných nebo železných architektonicko-prostorových objektů, svým způsobem kreseb vztažených do třetího rozměru. Kolíbalovo recentní dílo má svůj základ ve vrstevnatém kresebném myšlení a citové inteligenci, kde geometrické formy rozehrávají sobě vlastní sémantickou hru se shodami a neshodami, jejichž smyslem je hledání řádu a harmonie. Kolíbal používá geometrii a abstrakci pro vytvoření pararely k naší realitě. Soustředění na základní formální řeč a použití „neutrální“ bílé nebo černé barvy reliéfů a prostorových objektů vyjadřuje názor autora, že co nejprostší cesta je v umění ta nejlepší. A rovněž přesvědčení, že úlohou umělce má být schopnost postihnout a vyjádřit bytí, ono zvláštní spojení dokonalosti s naší nedokonalostí.

 

Každá Kolíbalova výstava je svébytným a neopakovatelným zážitkem. Umělec ji promýšlí do posledního instalačního detailu, vždy dokáže výborně reagovat na výstavní prostor. Kolíbal pojímá výstavu jako svébytný umělecký celek, který se neopakuje. Taková je i výstava v Dynamo design, která představuje také řadu zcela nových prací, z nichž určitě nejvíc překvapí série tří Bílých reliéfů, vytvořených na základě kreseb z poberlínského období první poloviny 90. let. Poprvé jsou také vystaveny dvě železné kresby, z kostela sv. Salvátora byl přenesen objekt, který pro tento sakrální prostor Stanislav Kolíbal vytvořil začátkem letošního roku. V propojení s Geometrickými cvičeními, Stavbou číslo XV, Černými reliéfy či modely objektů přináší výstava komplexní pohled na současné myšlení a tvoření autora, které je i dnes navýsost aktuální.

 

Martin Dostál